Komu se poštěstí přijít na svět v den, kdy jeho rodné město postihne zemětřesení? Vivaldimu ano! Narodil se 4. března 1678 v Benátkách, a jelikož se město ten den otřásalo, porodní bába pro jistotu nečekala na kněze a raději ho sama pokřtila. Co kdyby se nedožil večera a svatý Petr ho pak jako neposvěceného nechtěl pustit do nebe? Antonio přežil a není známo, zda se mu posléze dostalo i oficiálního křtu v kostele. Možná, že stačil ten jeden, nouzový. 

 Pocházel z muzikální rodiny, jeho otec, občanským povoláním holič, byl totiž aktivním hudebníkem a skladatelem. Vivaldi po něm zdědil talent a zrzavé vlasy, kvůli kterým byl později přezdíván Rudý páter. Dal se totiž na kněžskou dráhu a nikomu nevadilo, že má hlavu jako Jidáš. Na obtíž byly spíš jeho dýchací potíže. Díky vrozenému zúžení hrtanu se u Vivaldiho rozvinulo těžké astma, které mu ztěžovalo výkon jeho kněžství. Nejprve byl tedy zproštěn povinnosti kázat v kostele, neboť svá kázání jednoduše neudýchal, posléze musel svou kněžskou kariéru ukončit úplně. Takříkajíc ze zdravotních důvodů.

Realizoval se tedy jinde. Od roku 1703 působil jako houslový mistr v sirotčinci proslulém svým dívčím sborem, pro nějž Vivaldi složil dlouhou řadu skladeb, jež ho proslavily. 

Vivaldiho věhlas se postupně šířil po celé Evropě, byl zván na šlechtické i královské dvory a jeho hvězda stoupala. Navzdory častým koncertním cestám ale nikdy nerezignoval na svou práci v sirotčinci. Podle účetních záznamů například mezi lety 1723 a 1724 složil těžko uvěřitelných 140 koncertů. Zdá se, že rozhodně neprokrastinoval.      

Větší potíže měl ale se svými operami, které se prosazovaly jen ztěžka a v případě té s názvem Arsilda regina di Ponto dokonce narazila na potíže s cenzurou. Důvod byl ryze moralistní: Vivaldiho hrdinka se zamilovala do jiné ženy a autor byl tedy obviněn z „propagace lesbismu“. Poté, co byla opera cenzurou povolena, sklidila bouřlivý ohlas publika. Otázka ovšem zní, zda pro své hudební kvality, či pro svoji skandální pověst. 

Vivaldiho stopu zaznamenáváme i v Českých zemích, a to stopu dosti výraznou. Benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio do Prahy mezi lety 1726 až 1736 přivezl šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu: Argippo uvedena na podzim 1730, a Pasticcio Alvilda, Regina dei Goti, nastudovaná na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor. Opery byly provedeny ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v jeho paláci v Praze Na Poříčí. Protože v té době byl už Vivaldi evropsky proslulým skladatelem a cestoval zvláště na nová uvedení svých děl, žil zřejmě tehdy delší dobu v Praze. 

Ostatně i Vivaldiho nejznámější dílo: Čtvero ročních období, jež bylo součástí rozsáhlejšího koncertního cyklu Il cimento dell'armonia e dell'inventione nese českou stopu. Autor ho věnoval z Čech pocházejícímu šlechtici a známému kulturnímu mecenáši, hraběti Václavovi z Morzinu. Ten podporoval snad všechny soudobé umělce a není tedy divu, že svůj rod fatálně zadlužil. To už je ale jiný příběh.

Vivaldi byl svého času „maestro di capella“ na dvoře Morzinů a podobně vřelý vztah navázal i s mocnějšími panovníky. Pro svatební obřad francouzského krále Ludvíka XV. složil kantátu Gloria e Imeneo a jeho služeb užíval i rakouský císař Karel VI. Habsburský. Ten Vivaldiho obdivoval, jmenoval ho rytířem a odměnil zlatou medailí. Vivaldi se mu roku 1730 odvděčil inscenací své opery Farnace ve Vídni a v Praze.

Vivaldi měl to štěstí, že většinu svého života prožil jako uznávaný umělec. Karta se ale ke stáří obrátila. Vivaldi zestárl, jeho styl začal platit za staromódní, což zní obzvlášť absurdně u vědomí toho, že jeho Quattro stagioni je tou nejvíc popovou skladbou klasické hudby. Když pak zemřel Karel VI., ocitl se Vivaldi bez mecenáše a prostředků. Zchudl, byl nucen prodávat své partitury za zlomek jejich ceny, a nakonec zemřel v bídě a zapomnění 27. července 1741. Byl pohřben na nemocničním hřbitově ve Vídni a spolu s ním upadlo v zapomnění i jeho dílo. Takřka na 200 let. 

Až v polovině 20. století zájem o jeho hudbu opět ožil a Vivaldi je v současnosti jedním z nejhranějších klasických autorů, skladatelem, který svou hudbou oslovil i hudební laiky a činí tak dodnes.