Kostel, celým názvem kostel Panny Marie Ustavičné pomoci a sv. Kajetána. Původní nerealizovaný návrh kostela, který případně mohl být zamýšlen i pro pozemek Kajetánky v Břevnově, vytvořil roku 1679 slavný řádový architekt a matematik theatinů Guarino Guarini.
Návrh předbíhal vývoj architektury v pražském prostředí, jeho půdorys, bohatě profilované a zalamované římsy v interiéru a dynamická konvexně-konkávní fasáda připomínají díla radikálního baroka o několik desetiletí mladšího pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Základní kámen kostela byl položen v roce 1691 na ploše dvou domů. Průčelí dostavěl J. B. Santini, jehož záměrem bylo zdůraznit výšku stavby oproti vedlejšímu Thunovskému paláci. Stavba byla dokončena patrně počátkem 18. století a k vysvěcení došlo až 29. září 1717. Realizace stavby kostela se komplikovala a protahovala kvůli nutnosti zboření černé Strahovské brány, která hrozila sesutím a dohody s obcí / získat povolení od obce trvalo 20 let /, zvláště ohledně novostavby související celnice. Klášter a jeho učiliště sloužily především k výchově a duchovní kariéře šlechtický synů.
Po zrušení kláštera v roce 1789 hrozila kostelu demolice, nakonec byl ale zachráněn a svěřen do správy náboženské matice. V roce 1869 jej získali redemptoristé, kteří kostel zrenovovali a změnili jeho dosavadní patrocinium Panny Marie pod ochranou Božské prozřetelnosti a sv. Kajetána na současné.
Cenná vnitřní výbava je dílem sochařů M. V. Jäckela a J. O. Mayera, malířů F. X. Balka, M. V. Hawlachse, J. V. Callota, F. Rothmayera a daších. Kostel v roce 1783 zrušil Josef II., pro velký zájem věřících byl ale po třech letech opět zpřístupněn a plnil filiální funkci chrámu sv. Mikuláše. V roce 1869 získali kostel i se sousedním klášterem redemptoristé (liguriáni), kteří jej zasvětili Božské prozřetelnosti, náboženským účelům sloužil kostel i v období komunistické vlády. Kostel je dějištěm Arbesova romaneta Poslední dnové lidstva.
V současné době neuvádíme žádná představení na tomto místě.
